Zástupci Creative Commons v ČR usilují již 2 roky o dohodu s OSA, která by podobně jako v případě DILIA jasně a stručně vysvětlila autorům i uživatelům vztah kolektivního správce a licencí CC. Výsledkem našeho snažení je článek, který vyšel v posledním vydání časopisu AutorIn, str. 58. V tomto článku Roman Strejček píše, že „média občas staví licence Creative Commons do pozice jakéhosi konkurenta vůči kolektivní správě“ a tuto myšlenku dále rozvíjí, aniž by zaznělo to podstatné:

Vztah mezi kolektivní správou autorských práv a licencemi Creative Commons není “buď a nebo”. V zahraničí je běžnou praxí, že kolektivní správce zastupuje autory i pro díla, které autor vystavil pod licenci Creative Commons s podmínkou nekomerčního využití, monitoruje způsoby užití a vybírá poplatky za komerční využití licencovaného díla. OSA tvrdí, že v případě zastupovaného autora, který pro své dílo zvolil licenci Creative Commons je “ ochrana práv autora a s ní spojená vymahatelnost výhradně na autorovi samém”. To svědčí o konzervativním přístupu OSA ke kolektivní správě, který nereaguje na nové možnosti distribuce autorských děl v síťovém prostředí. Zároveň platí, že OSA požaduje od zastupovaných autorů výlučnost a de facto tak omezuje jejich svobodnou volbu, aniž by k tomu měla v autorském zákoně oporu.

S Romanem Strejčkem se shodneme na tom, že CC licence najdou uplatnění spíše u autorů, kteří se hudební tvorbou zabývají ve svém volném čase jako svému hobby. Přesto za pracovní tým Creative Commons Česká republika vidíme uplatnění pro licence CC i pro „komerční“ autory, např. v situaci kdy chce autor část svého díla poskytnout veřejnosti pro účely propagace a dále nabízet větší část svého díla na komerční bázi.